Hello, everypony!
Ano, je neuvěřitelné, že sem píšu. Zrovna já. Neviňte mě za to, že jsem z tohoto blogu utekla hned při první příležitosti. Poníci už mě nebavili. A z části stále nebaví. Začala jsem k smrti nenávidět seriál My Little Pony, čtvrtá a pátá série jsou naprosto strašné... No, škoda mluvit.
Tenhle blog není mrtvý. Slíbila jsem již v předešlém článku, že se sem vracím. Ale neměla jsem k tomu důvod. Teď už mám. Asi se ve mně probudila stará touha po sametových koníčcích Filly. Po příbězích, díky kterým jsem vlastně začala psát i samotnou Lunarii. A pokud si spojím všechny souvislosti dohromady, vlastně jsem Fillýkům vděčná i za to, jaká teď jsem. Bez nich bych neměla svůj současný svět.
Přijde mi dost ironické, že tu sedím v tričku s Metallicou, ve sluchátkách mi hraje Nirvana a u toho nostalgicky vzpomínám na poníky .-. Ale na tom teď nesejde.
Rozhodla jsem se proto, že tenhle blog obnovím, aspoň rekreačně.
Tenhle blog není mrtvý. Slíbila jsem již v předešlém článku, že se sem vracím. Ale neměla jsem k tomu důvod. Teď už mám. Asi se ve mně probudila stará touha po sametových koníčcích Filly. Po příbězích, díky kterým jsem vlastně začala psát i samotnou Lunarii. A pokud si spojím všechny souvislosti dohromady, vlastně jsem Fillýkům vděčná i za to, jaká teď jsem. Bez nich bych neměla svůj současný svět.
Přijde mi dost ironické, že tu sedím v tričku s Metallicou, ve sluchátkách mi hraje Nirvana a u toho nostalgicky vzpomínám na poníky .-. Ale na tom teď nesejde.
Rozhodla jsem se proto, že tenhle blog obnovím, aspoň rekreačně.
Jenže je mi tu samotné smutno. Nechtěl by se se mnou někdo dělit o administrativu? Jako dřív, za dob "Filly a MLP Deníky"?
To je ode mě zatím všechno. Nevím, jak často sem budu psát. Ale určitě budu. Zatím se mějte a užijte si zbytek prázdnin :)
Vaše
Žádné komentáře:
Okomentovat